Středa, 7. prosince 2005
Stěhování za všechny prachy
Pozvat kamarády na stěhování se někdy opravdu vyplatí a užijete si hafo legrace!
Vzhledem k ukončení zaměstnání v jedné nejmenované společnosti (modří vědí :-) ) nastala chvíle stěhování. Ono být v severních Čechách, když je práce v Praze, je docela obtížné. Tudíž bylo nutné si zajistit odvoz neskladných věcí, na které stařičká Ibiza už nestačí. Se sehnáním potřebného vozidla nebyl až takový problém, takže jsem v pátek očekával příjezd kamarádů s dodávkou. Byli pozváni na malé rozlučkové posezení, konající se v oblíbené hospůdce s poetickým názvem DePresso.
Zatímco jsem už s kolegy, dnes už bývalými, popíjel zlatavý mok, zazvonil telefon, žeprý nemůžou nastartovat. Mno, snad ji nejak roztlačí... Za chvíli veselejší zpráva "UZ JSME NA CESTE, NECH NATOCIT DVA MUSKETYRY!" Super! Klidné posezení narušil až telefonát, že stojí s nepojízdným autem 15km od města, shánějíc odvoz, který by je dostal k nám, už slušně cinklým na základnu. Místo v šest odpoledne dorazili až na půl desátou! Nic ale nebránilo nechat starosti stranou, a připojit se k veselí, které už nabralo obrátky. Kolem půl jedné hospodský už ospalý začal počítat útratu, na to že jsme se trousili do hospůdky po částech, jsme stihli udělat slušnou útratu, bratru přes dva a půl tisíce, na "přátelské decentní posezení"...
Grupa se tedy přesunula na místní disko Imperium, kde se zábava rozjela naplno, jeden z mých "stěhováků", říkejme mu třeba Honza, se stal vrchním bavičem dámského osazenstva, zatímco jsme okupovali bar s dalšími a dalšími žádostmi o rundy panáků. Chvíle kdy přestat nastala, když Honza začal veselým úsměvem z peněženky vyhazovat bankovky do okolí. Dotáhnout ho do šatny byla dost potíž, ale s nasazením všech sil se nám jej podařilo dostat ven, kde sebou seknul o zem, až mu z nosu tekla čůrkem krev. Pohyb po čerstvém vzduchu mu pravděpodobně udělal dobře, protože nám po chvíli nepozornosti zmizel.
V sobotu po probrání s krutou kocovinou jsme se Honzu, který nebral telefon, ani nespal na schodech v chodbě domu, jali hledat. Nepomohli nám na policii, ochotná paní na vrátnici nemocnice po obvolání snad všech oddělení sdělila že když není ani u nich, bude asi někde plavat v řece obličejem dolů. Radosti nám to nedodalo a po objetí autobusového a vlakového nádraží, nonstop barů a parků jsme to vzdali a jeli se podívat na nemocnou dodávku.
"Koukej do polí, jestli se tam někde neválí", upozorňoval mne kamoš, měl jsem ale víc starostí s řízením než hledat červenou bundu někde daleko od silnice. Jaké bylo aše překvapení a úleva, dyž sme přijeli k dodávce a z ní vykoukl hledaný Honza! Místo jeho obligátní věty -Já vás nenávidím- se nám dostalo to potěšení slyšet "Ani nevíte jak Vás rád vidím", to by od něj nikdo nečekal. Opilý namol se nechal sbalit policejní hlídkou a v mrazu vyvézt za město, odkud šel pěšky 15 km až k dodávce, přes pole a nějaký potok, jak nasvědčovaly jeho do kolen mokré kalhoty.
Dodávku jsme nakonec ani nenastartovali, baterie byla totálně vybitá a po tom, co mi kamoš řekl co dělal motor před úmrtím, jsme měli strach vůbec ji nastartovat. Následovalo tažení dodávky na vzdálenost 60km do dílny k dvornímu servismanovi. Kamoš v taženém voze měl dost už po pár kilometrech, kdy před sebou neviděl nic jiného než blik-blik-blikající výstražná světla vozu před sebou. Cestou se také podařilo na železničním přejezdu utrhnout tažné oko, naštěstí se pod karoserií skrývalo ještě druhé, které s vypětím vůle jeho i naší vydrželo.
Odstěhovat se mi nakonec podařilo až den poté, kdy jsem musel zlanařit švagra aby pustil plány na celý den.
Nakonec vše dopadlo jak má, s mírným denním zpožděním, peněženkou lehčí o pár set za pohonné hmoty a odměnu pro švagra. Dodávka je stále v péči odborníka a není jisté, zda se ji podaří resuscitovat. Holt zajímavý víkend...
kyk | Středa, 7. prosince 2005, 14:22 | | [ Stěhování za všechny prachy]
