Pondělí, 16. února 2009
Vzpomínky bez zálohy
S vývojem technologií se zdokonalila také optika v digitálních fotoaparátech i v mobilech.
Jak se ale chováme k digitalizované historii, kterou těmito přístroji zaznamenáváme?
Za svůj krátký život jsem nafotil hromadu fotografií, některých více, jiných méně zdařilých.
Jak bývalo v minulosti nikoliv dobrým zvykem, ale díky tomu, že digitální technologie nebyly ještě tak rozvinuté jako dnes či ještě vůbec neexistovaly, zachycené momenty byly zaznamenávány na fotografický film a následně vyvolané do podoby papírové či kartonové fotografie. Postupem času, kvalitou materiálu a vlivem okolí fotografie získávaly nejen patinu, poškození a kazy, ale i krásu, opravdový závan minulosti vyvolávající nostalgii, představy, zda a jak místo nebo osoba, která je na fotografii se za ty léta asi změnili.
Na takových fotografiích můžeme i dnes spatřit historii starou stovku let, začáky dobývání opravdového Nového světa, místa která určovala tok dějin i bohem a lidmi zapomenuté samoty, které dnes připomíná jen pár kamenů, nebo krásu přírody. Lidi, kteří něco dokázali, i chudé dělníky strhané celodenní dřinou, bohatství těch šťastnějších i zmar těch nejchudších.
V současné době se je fotografem každý, kdo vlastní mobil i levný fotoaparát. Díky tomu vznikají miliardy a miliardy fotografií, které v současnosti z naprosté většiny ukládáme na elektronické záznamové medium. Ať už jde o flashdisk, pevný disk počítače nebo cédé. Všechna ta záplava fotografií se slévá v jeden velký chuml, ve kterém význam každé jednotlivé fotografie klesá přímou úměrou počtu těchto fotografií. Díky zaznamenávání každého okamžiku se v moři bezvýznamna ztrácí pár opravdu zásadních momentek, zaznamenávajících chvíle či místa pro člověka důležitá a hodna vzpomínek.
Na takové fotografie si člověk vzpomene ve chvíli, kdy ztratí nebo zničí záznamové medium, na kterém si tyto vzpomínky na minulost uchovává. Zkušenost mého krátkého života mi říká, že klasická fotografie, byť pořízená digitálním aparátem ale vyvolaná na papír, postupem doby nikoliv ztrácí na hodnotě, svou hodnotu naopak získává. Výběrem okamžiků, kterým chci dát třetí rozměr dávám sobě možnost sebereflexe a připomenutí si toho, co je pro mne opravdu důležité, možnost ohlédnout se za sebou samým a tím, co jsem prožil a co bych si rád uchoval nejen pro sebe, ale také svým dětem.
K napsání tohoto nočního spotu mne inspirovala starší američanka, pobývající v současnosti v Praze, která si vlastním přičiněním zničila notebook s deseti lety fotografií na disku přenosného miláčka. Zatímco ji kolega pomáhal zachránit její digitalizované vzpomínky jsem se s ní dal do řeči a v průběhu konverzace mi položila zdánlivě prostou otázku: What is the best way to store my photos?
Vážená dámo, vytiskněte si to, o co nechcete nikdy přijít a na co chcete i za deset let vzpomínat. Je lepší při setkání rodiny či s přáteli prohlížet alba s fotografiemi, nebo si podávat notebook?
kyk | Pondělí, 16. února 2009, 0:32 | |
[ Vzpomínky bez zálohy] Sdílet
